Není moc divadelních souborů, o kterých by se dalo říct, že téměř všechno, co udělají, je mimořádné. Divadelní spolek JEDL je ale jedním z nich. Jedinečná syntéza všech uměleckých složek, netradiční vizuální zážitek, do detailů propracovaný text a vynikající herecké výkony – to vše zdobí i nejnovější inscenaci Casanova v titulní roli s Martinem Pechlátem, kterou uvádí na scéně Divadla Rokoko.
Za vším stojí herečka a autorka Lucie Trmíková, které se pro svá zpracování daří volit osobnosti, o nichž pak inscenace vypovídají. Většinou to bývají ženy, teď však přišla řada na Casanovu. Postavu kontroverzní, spojenou především s nálepkou svůdníka. Jenže Lucie Trmíková ke každé látce přistupuje neobyčejně poctivě, studuje veškeré materiály a na jejich základě dává dohromady celkový obraz dané osobnosti. Překvapivě tak v jejích očích Casanova není prvoplánový svůdník, ale energický muž se všemi svými slabostmi, vášněmi i myšlenkami. Věčný nomád, který neuměl zakotvit, okouzlující snílek, zábavný společník a vypravěč, ale na druhou stranu i práskač a udavač. Soustředí se pak především na závěrečnou část jeho života (mimochodem spojenou s Čechami a zámkem Duchcov), kdy o dřívějšího svůdníka už zájem odpadal a dříve vyhlášený bavič skončil jako opomenutá troska.
Nebeského působivé obrazy
Režisér Jan Nebeský na scéně rozehrává zajímavou vizuální podívanou, která přesně zapadá do prostor Divadla Rokoko. Vytváří působivé obrazy, aniž by k tomu potřeboval přehršel dekorací a rekvizit. Scéně dominuje velký lustr, na kterém se Casanova jednu chvíli houpe a staré cembalo, které se zároveň stará o hudební doprovod (výborná Monika Knoblochová). Nebeský vytváří podmanivé výjevy – nezapomenutelná je scéna, kdy Casanova na kord napichuje různé druhy ovoce a zeleniny a vzpomíná na ženy (ale i muže), kteří prošli jeho životem. Vizuální působivost umocňují kostýmy – ústředního Casanovy, který má fialový plášť, bílé fiží, upnuté punčochy, boty na podpatku i paruku (střídá dvě, s přibývajícím věkem části kostýmu odkládá, až zůstane bosý, ve spodním prádle, v županu a bez paruky) a ženských postav markýzy D‘Urfé a tajemné jeptišky Animy (kostýmy Kateřina Štefková).
Pechlátův tvůrce iluzí
Celá inscenace stojí na Martinu Pechlatovi v titulní roli. Volba hlavního představitele se vyplatila, dokonale obsáhne všechny jeho polohy, je uvěřitelný a – i přes Casanovo ne úplně nejvhodnější chování – sympatický hrdina, tvůrce iluzí, s nímž jdete až do konce. Jeho výkon je mimořádný i v tom, že hodinu čtyřicet, což je délka představení, neodejde z jeviště. Energie, kterou postavě dává a chuť, se kterou ji hraje po celou dobu, je neskutečná. Výbornou hereckou partnerkou je mu Lucie Trmíková, i když má na jevišti menší prostor. Je jeho tajemnou průvodkyní, rádkyní, partnerkou i asistentkou, výborně se doplňují a slyší na sebe, což je v tomto typu představení extrémně důležité.
Není pochyb o tom, že cesta, jakou si Divadelní spolek JEDL ke Casanovovi našel, skvěle funguje. Je chytrá, zábavná, naopak není vulgární a prvoplánová, což by se u tohoto tématu nabízelo. Na jevišti Divadla Rokoko tak vznikla další okouzlující inscenace s prvotřídními výkony, která stojí za vidění. A možná ne jenom jednou.
Hodnocení: 100 %
Viděno na premiéře 26. 3. 2024.
Monika Brabcová (autorka je doktorkou teatrologie)
