Stává se, že si divadlo vybere dobrý text, ale inscenace ztroskotá na špatném obsazení či nejasném režijním výkladu. Anebo naopak – kvalitní herci bez dobře napsané hry a kvalitního vedení nejsou zárukou skvělé podívané. Divadlo Bez zábradlí tuto sezónu už poněkolikáté dokázalo, že jeho se to netýká, že patří ke scénám, které mají při výběru titulů i herců víc než šťastnou ruku. Ve hře Koza aneb Kdo je Sylvie? se opět podařilo vše dokonale spojit – výbornou hru, prvotřídní obsazení i kvalitní režii.
Po velmi zdařilých premiérách této sezony – komediích Láska z mladí s Romanem Zachem a Berlín Berlín s excelentním Jiřím Hánou sáhlo Divadlo Bez zábradlí k tragikomedii s námětem na první pohled pro někoho možná kontroverzním až šokujícím – Koza aneb Kdo je Sylvie? Tentokrát do hlavní role vybralo další výraznou hereckou osobnost – Hynka Čermáka a režii svěřilo do rukou Ondřeje Zajíce.
Přední americký dramatik Edward Albee se sice proslavil jinými hrami (především svým »hitem« Kdo se boji Virginie Woolfové z roku 1962), Koza patří k současnější části jeho tvorby, premiéru na Broadwayi měla v roce 2002. Absurdní tragikomedie mistrně ukazuje, kam až můžeme zajít, kam lze posunout hranice toho, co lidé kolem nás snesou a co vše je společností možné přijmout. Hlavní hrdina, úspěšný a 22 let šťastně ženatý architekt Martin, se totiž znovu zamiluje – do Sylvie. Problém je v tom, že Sylvie je koza. A takový milostný poměr se špatně vysvětluje – kamarádům, manželce i synovi.
Nacházíme se v současnosti, čemuž odpovídají i kostýmy (kostýmy Eva Bellefeuille), v Martinově domě, v jeho obývacím pokoji spojeném s pracovnou (scéna Michal Syrový), ve kterém je zpočátku řada předmětů, které po odhalení jeho netradičního poměru má jeho žena možnost rozbíjet. Postupně se tu ničí nejen vztah, ale demoluje se i domov. Za prosvětlenou zadní stěnou tušíme exteriér – zahradu, příjezdovou cestu. Ta díky nasvícení pak zahraje ústřední roli v samém závěru hry.
Koza, láska na první pohled
Kromě dobře napsaného textu, který v sobě spojuje prvky komiky a tragiky natolik vyváženě, že se chvíli budete smát, aby vás to stále silněji vedlo k zamyšlení o naší (či vaší) toleranci, tkví úspěch této inscenace v přesně zvoleném hereckém obsazení. Především je to Hynek Čermák, který je ústřední postavou, hra stojí a padá s jeho přesvědčivým výkonem. Je to zdánlivě nudně žijící muž, úspěšný architekt Martin, který má manželku a dospělého syna, s nímž stále cloumá puberta. Nic mu nechybí, nebo že by přece jen něco? Láska. Při hledání venkovského sídla pro svou ženu potká ji – kozu. A hned ví, že je to láska na první pohled. Když se pak svěří kamarádovi (Vilém Udatný), ten jazyk za zuby neudrží. Vše napíše Martinově manželce a oheň je na střeše.
Hynek Čermák roli obsáhl dokonale, je lidský, přesný v pohybech i svém postoji, kterým se brání a zároveň i omlouvá tomu, aby o svém citu mluvil. Umí zněžnit pohled, když mluví o své čtyřnohé lásce, je vnitřně rozpolcený a bezbranný, když mluví o tom, jak se z poměru snažil vyléčit, zároveň dokáže najít sílu přiznat se k netradičnímu sexuálnímu poměru a postavit se nelehkému rozhovoru s manželkou Stevií. Tou je Petra Špalková, kterou zde čekal nesnadný úkol. Její postava po tom, co zjistí pravdu o manželově nevěře, nedokáže situaci pochopit, tolerovat, vysmívá se, zuří, demoluje byt. I ona je ve své vypjaté poloze herecky přesná, nepřehrává, k čemuž by tu snadno mohla sklouznout.
Výborný výkon podává i Vilém Udatný v roli temperamentního kamaráda, kameramana Rosse, který je spouštěčem celé zápletky. I když má ve hře menší prostor, svými energetickými výstupy dokáže strhnout publikum. Divadlu Bez zábradlí se povedla ještě jedna věc – na jevišti spolu poprvé stojí vedle sebe táta a syn – Hynek a Bořivoj Čermákovi (Bořivoj si sem odskočil z Ostravy, kde je v angažmá Divadla Mír). I zde hrají otce a syna, ocitají se ale rovnou ve vypjaté situaci. Nerozumí si, táta Martin nemůže přijmout to, že jeho syn Billy je gay, vysmívá se mu, ponižuje ho. A syn zase nerozumí jednání a novému »vztahu« svého táty. Bořkovi (alternace Matěj Votoček) se postava podařila jasně vystavět, zvlášť ve druhé polovině dostává prostor ji rozehrát, vyříkat si věci s tátou až do vypjatého závěru, který jako ledová sprcha šokuje nejen otce a syna, ale i diváky.
Tragikomedie Koza aneb Kdo je Sylvie? je hrou, která se na českých jevištích příliš neuvádí (před dvaceti lety ji hrál Činoherní klub s Jurajem Kukurou a Emilií Vašáryovou) a je to škoda. Je chytrá a díky tomu nejen baví, ale především vede k zamyšlení. O tom, co všechno jsme schopni tolerovat, zda a jak dalece vůbec mezi sebou tolerantní jsme, co dokážeme skousnout a co už ne či kam až lze v lidských vztazích zajít. Inscenace Divadla Bez zábradlí v režii Ondřeje Zajíce nabízí jasný výklad, zábavu i řadu otázek, a hlavně prvotřídní herecké výkony. To všechno jsou důvody, proč si ji nenechat ujít. Jen vzhledem k tématu vyrazte bez dětí, doporučená je od 15 let.
Hodnocení 100 %
Viděno na premiéře 28. 3. 2024
Monika Brabcová (autorka je doktorkou teatrologie)
