Černá komedie ze středoevropské kuchyně. Otec, matka a dospívající dcera se chystají na rodinnou návštěvu, aby podpořili ovdovělou příbuznou. Teta ovšem přichází v plné síle v doprovodu syna a s kartonovou atrapou otce. Podává se polévka. Všichni hrají hru na rodinné setkání, koneckonců kartonový host je pozoruhodný společník. Před hlavním chodem si jde lehnout a prvotní rozpaky se mění v kolotoč otázek. Jak sdílet stůl s někým, kdo se zuby nehty drží své iluze? Jak dlouho je možné a správné ji udržovat? Jak dlouho je možné zakrývat realitu? U desertu už mladá generace pokládá provokativní otázky a fasáda se začíná rozpadat. Do jaké míry potřebujeme patriarchální řád a kde je naopak otevřenost novému? Nejsou z papundeklu(kartonu) i hodnoty a hesla, která si u rodinných stolů potvrzujeme? Otec je mrtvý, ať žije otec! „Hra abstrahuje dnešní společnost, která je polarizovaná a rozklížená na liberální a konzervativní část. Jedno z témat je nechtít se dorozumět, do morku kostí věřit svým iluzím, ať jsou založené na pravdě, nebo jsou absolutně absurdní, nechtít se dohodnout s druhou stranou,“ vysvětluje herec Jan Sklenář. „Kartonový taťka je rozhodně vícevrstvý symbol, který spojuje víc významů. Od popírání smrti a neschopnosti žít v realitě, přes ztrátu tradic a identity, až po moment, kdy se z autority stává dutá a prázdná forma kartonová forma. Chtěl bych tu vícevrstevnost v inscenaci zachovat. Nejzajímavější je pro mne tenká hranice mezi snahou o smysluplný život a ztrátou kontaktu s realitou. Je to varování před tím, jak hluboko nás může stáhnout neochota čelit pravdě a jak silně nás může iluze držet v zajetí před zdravým rozumem,“ říká režisér Vajdička
Herci.
Inscenace stojí na výborných hereckých výkonech. Vdovu Evu ztvárnila Klára Oltová opravdu vynikajícím způsobem. Jan Sklenář bratr Evy se prezentuje jako slabošský otec. Jitku, Karlovu manželku zahrála s velkou chutí Magdalena Zimová. Skvělý je Miroslav Zavičar v roli Huga, syna Evy. V roli Magdy, dcery Karla a Jitky alternují Štěpánka Fingerhutová a Kristýna Jedličková. A nesmíme zapomenout na zemřelého otce Miloše z kartonu, který nemá tvář. Každý si může představit svou vlastní verzi.
Tvůrci hry
Dramaturgii měla na starosti Tereza Marečková.
Scénu navrhl scénograf Pavol Andraško. Jeviště je originálně zmenšeno, rodinné setkání se odehrává v duté kostce, která představuje kuchyň. Ke konci inscenace se scéna v rychlém rytmu otáčí vzhůru nohama a započne destrukci rodinné grotesky Scéna je od hlediště dosti vzdálena, což se negativně projevuje na slyšitelnosti a srozumitelnosti Hudba Michala Novinského dobře souzní s celou inscenací. Hraje se bez přestávky, inscenace trvá 1hod 40 min.
O divadle V Dlouhé
Vzniklo v roce 1996 a jeho zřizovatelem je hl. m. Praha. V čele divadla stojí ředitelka Daniela Šálková. Od začátku tvořili umělecké vedení režisérka Hana Burešová a její manžel dramaturg Štěpán Otčenášek. Zakládajícím členem vedení byl i režisér Jan Borna, který zemřel 16. 1. 2017.V letech 2016–2022 byli členy vedení divadla také režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský (duo SKUTR), kteří přešli do ND. Tato sezóna je bohužel poslední režisérky Hany Burešové a jejího manžela dramaturga Štěpána Otčenáška. Dramatizace povídky Ludvíka Aškenazyho v režii Jana Borny Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka z roku 2000 je stále na repertoáru, tato nejúspěšnější inscenace měla 673 repríz. Dvojice Burešová-Otčenášek má za sebou také řadu veleúspěšných inscenací. Na repertoáru je stále Jiráskova Lucerna z roku 2017 s 93 reprízami. Lucerna, získala cenu divadelní kritiky za nejlepší inscenaci roku 2017 a dle volby redakce portálu i-divadlo byla nejlepší činoherní inscenací a nejlepší scénografií roku 2017. Stále se hraje i Sófoklova Élektra (2018-52 repríz), Romeo, Julie a tma od Jana Otčenáška, otce dramaturga (2019-50 repríz). I SKUTR zanechal v divadle svou stopu. Na repertoáru je stále Bulgakovův Mistr a Markétka (2021-40 repríz). Lze si přát, aby nové umělecké vedeni pod taktovkou Ivana Buraje na své úspěšné předchůdce navázalo.
Jaromír Hampl Zdroj a foto: Divadlo V Dlouhé
Publikováno: Hauer Jaroslav- šéfredaktor
