Muzikál Ondřeje Soukupa, Gabriely Osvaldové a Jiřího Hubače Johanka z Arku slaví 23 let od své premiéry. Ta se uskutečnila na konci března 2000. Výročí připoměla slavnostní repríza v pátek 24. března v Divadle Kalich, které muzikál uvádí ve svém nastudování od roku 2009.
„I 23 let od své premiéry Johanka z Arku stále plní hlediště. Jde bez přehánění o úkaz na naší divadelní scéně. Johanka z Arku patří k nemnoha legendám žánru původního českého muzikálu. A já jsem moc rád, že my v Divadle Kalich už 14 let tuto legendu spoluutváříme,“ říká producent, majitel Divadla Kalich Michal Kocourek.
Muzikál má na svém kontě vysoko přes 1 000 repríz. Kromě Čech a Slovenska se hrál také na festivalu ve waleském Cardiffu nebo absolvoval rozsáhlé turné po Španělsku a Portugalsku. Nosič s písničkami z muzikálu dosáhl multiplatinového prodeje, skladba Most přes minulost se stala nejhranější písní v českém éteru roku 2001. Také album k novému nastudování bylo za prodej oceněno Zlatou deskou.
Novou podobu muzikál získal v září 2009 v Divadle Kalich, kde se představil v nových dekoracích, s novými projekcemi i s novými tvářemi v hereckém obsazení. Nové nastudování bylo oceněno dvěma nominacemi na Cenu Thálie pro představitelky titulní role – Bára Basiková měla hlavní nominaci, Lucia Šoralová nominaci širší. Nejnověji obsazenou představitelkou Johanky z Arku je Iva Marešová, která tuto roli v Divadle Kalich ztvárňuje od roku 2017.
Rozhovory s autory
2 otázky pro autora hudby Ondřeje Soukupa a autorku písňových textů Gabrielu Osvaldovou:
Napadá vás, proč právě tento muzikál oslovuje už několikátou generaci diváků?
G. Osvaldová: Že se Johanka pořád hraje, je pro mne důkazem, že to nadšení, se kterým jsme ji psali, se asi nějak přenáší na diváky. I když se autor nedokáže vcítit do doby a tehdejšího vnímání světa, může se alespoň snažit pochopit, jak je vůbec možné, že k něčemu takovému došlo, jak se cítila Johana v soukolí událostí – třebaže je to samozřejmě náš dnešní pohled, ovlivněný zpracováními a balastem. Toho jsem se snažila zbavit a “ vlézt jí do hlavy “. Možná jsem vlezla do hlavy jen sama sobě. Ale tak už to autoři mají.
O. Soukup: Myslím, že každý tvůrce se snaží, aby jeho dílo co nejvíce rezonovalo mezi diváky, posluchači, čtenáři…. Ale budu mluvit o muzikálu. Závisí to na mnoha faktorech – především schopnostech autorů se s daným tématem vypořádat, na jeho spolutvůrcích, na hereckém obsazení, na producentech a jejich snaze udělat pro projekt co nejvíc, na době, kdy je dílo přivedeno na svět. A kolikrát na náhodě nebo štěstí. A v případě Johanky z Arku tohle všechno nějak vyšlo, aniž bychom to dopředu tušili. Na večírku po premiéře v roce 2000 za mnou přišel Doktor PP, jinak význačný pěvec stejnojmenného seskupení, muzikálový herec a zdatný právník Petr Pečený, a povídá mi: „Sneseš drsnou pravdu? To se nebude hrát déle, než dva měsíce!“ Tak vidíte, pohybujeme se v něčem neměřitelném, nepředvídatelném a všichni se můžeme mýlit. Jsme v rukou božích.
Myslíte, že kdybyste byli před stejnou výzvu postaveni dnes, napsali byste Johanku v nějakém ohledu jinak?
G. Osvaldová: Jo, to je otázka! Asi jsem byla tenkrát mnohem odvážnější. Tak jsem holt sedla a napsala katovu písničku ze závěru muzikálu. A pak jsem doplnila ten zbytek. Žádný plán, žádná rozvaha. Prostě jsem psala a nějak to vyšlo. Tím se nechlubím, byl to spíš skok do prázdna. To už bych si asi dneska netroufla. Škoda.
O. Soukup: Určitě, je jiná doba, zestárl jsem o dvacet tři let, změnilo se mi vnímání, mám jiné zkušenosti. Ale na té původní bych neměnil ani notu.
