Balet La Sylphide líčí příběh mladíka Jamese, jehož mysl je rozpolcená. Ačkoli zbožňuje svou nastávající dívku, touží po jiném světě. A víla-sylfida přichází, stává se neuchopitelným symbolem jeho snů. Jenže víly nelze polapit. Málokteré dílo zaujímá v dějinách umění tak výjimečné postavení jako právě La Sylphide. Je to vynikající příklad romantického baletu, čitelné jsou jeho prvky: důležitost individuální svobody a sebevyjádření, mystická atmosféra, kult hrdiny, silné emoce a únik z reality. Přijďte zjistit, jak víly na jevišti poletují a třeba pochopit i své vlastní sny a touhy.
Romantický příběh o víle a mládenci Jamesovi dojímá diváky již sto devadesát let. Tento balet se zjevil v 19. století na jevišti Pařížské opery a poté, co obletěl celý svět, natrvalo zakotvil v Královském baletu v Kodani. Tam ho dánský choreograf august Bournonville již v roce 1836 vtělil do své představy divadelního „zázračna“. V jeho jevištní syntéze literatury, tance, hudby a výtvarna získal pohádkový příběh o nesmrtelné-smrtelné víle a zamilovaném-nezamilovaném Jamesovi trvalý život ve světové baletní tradici.
Významný pokračovatel
Významným pokračovatelem Bournonvillova choreografického odkazu je emeritní sólista Královského
dánského baletu a poté Královského baletu v Londýně Johan Kobborg, který přijel do Prahy se souborem
Baletu Národního divadla svou verzi nastudovat. „Choreograf Johan Kobborg, který je jedním z hlavních tanečních osobností dnešní doby a jenž se proslavil vynikající skokovou technikou, je mistrem ve výuce, v předávání dovedností oboru tance na špičkách, v odhalování tajemství, jak vlastně překonat zemskou tíži…Sdílí s námi své porozumění klasickému baletu s velkou oddaností a my jsme mu za jeho štědrost vděční,“ říká Filip Barankiewicz, umělecký ředitel Baletu ND.
Pražská verze je navíc ojedinělá díky vkladu domácích významných umělců – originální scénografickou výpravu vytvořil Martin Černý a kostýmy Barbora Maleninská.
Česká premiéra: 11. května 2023 ve Státní opeře
La sylphide
Choreografie: Johan Kobborg podle Augusta Bournonvilla
Hudba: Herman Løvenskjold
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Barbora Maleninská
Hudební nastudování, dirigent: Piotr Staniszewski
Hraje: Orchestr Státní opery
Tančí: sólisté a sbor Baletu Národního divadla, studenti Taneční konzervatoře hlavního města Prahy,
žáci Baletní přípravky Baletu ND a externisté
Choreograf Johan Kobborg
Během své úspěšné taneční kariéry Johan Kobborg působil jako první sólista Královského dánského baletu v Kodani a Královského baletu v Londýně. Hostoval u většiny předních souborů po celém světě (Mariinský balet, Americké baletní divadlo, Balet Velkého divadla v Moskvě, Balet Divadla La Scala, Kanadský národní balet, Čínský národní balet, Bavorský státní balet v Mnichově, Bostonský balet, Vídeňský státní balet, Stuttgartský a Hamburský balet, Sanfranciský balet, Tokijský balet, Kubánský národní balet, aj.). Johan Kobborg se také věnuje choreografii a režii. Vytvořil originální díla pro řadu věhlasných tanečních souborů (Královský balet, Balet Velkého divadla, Královský dánský balet, Curyšský balet, Kanadský národní balet, Sanfranciský balet, Litevský národní balet, Královský novozélandský balet, ad.). Největší uznání získaly jeho choreografie Romeo a Julie, Popelka, Don Quijote, Giselle, La Sylphide, Napoli, Salute a Les Lutins. Jako hlavní choreograf se podílel na filmu režiséra Ralpha Fiennese The White Crow (Bílá vrána, 2018) zachycujícím osudy slavného ruského tanečníka Rudolfa Nurejeva. Johan Kobborg je držitelem četných ocenění jako tanečník i choreograf. Dánská královna Margrethe II. mu za přínos k umění udělila rytířský Řád Dannebrog.
