Městská divadla pražská (MDP) inscenovala čtyřdílnou ságu Geniální přítelkyně přeloženou do více než padesáti jazyků. Přestože je skutečná totožnost autorky zahalena tajemstvím, bývá Elena Ferrante řazená k nejvlivnějším spisovatelkám současnosti. V režii Mariána Amslera uvidíte v hlavních rolích Ninu Horákovou a Beátu Kaňokovou v alternaci s Renátou Matějíčkovou.
Padesátá léta dvacátého století, neapolská periférie a dvě děvčátka, která si slíbí přátelství na život a na smrt. Lenù a Lila, hlavní hrdinky italského knižního bestselleru, spolu procházejí celým životem. Jejich složitý vztah je plný lásky, nenávisti, soupeření i podpory, doplňují se a ženou kupředu, stejně tak se ale dovedou zraňovat a vzájemně bolestně zrcadlit. Každá po svém se však především snaží vybojovat lepší život, vzdálený chudobě, pokrytectví a násilí prostředí, do kterého se narodily.
Autorka ke své anonymitě říká: „Výraz ‚neznámý umělec‘ se mi vždycky líbil, už od dospívání. Znamená, že všechno, co vím o člověku, který vytvořil daný obraz, je dílo před mýma očima. Připadá mi to jako dobrá příležitost. Můžu se oddat od všeho oproštěnému výsledku tvorby. Nemusím se zabývat někým, kdo má zvučné nebo naopak neznámé jméno.“Zatím se nepodařilo odhalit, zda se za pseudonymem skrývá žena, muž nebo snad manželé. „Pravda je, že přítelkyně je věc stejně vzácná jako pravá láska. Slovo „amicizia“, přátelství, má v italštině stejný kořen jako slovo „amare“, milovat, a ne náhodou se přátelský vztah vyznačuje stejnou hloubkou, mnohotvárností, rozpory a nesoulady jako láska.“dodává Elena Ferantte.
Na pozadí cesty hlavních hrdinek sledujeme v propracovaném mikrosvětě obyvatel jedné čtvrti celý vývoj poválečné Itálie od chudoby k ekonomickému zázraku let šedesátých, posilování moci Camorry a její vliv, proměny postavení ženy, politické boje i dozvuky fašismu. Na pozadí jejich cesty sledujeme v propracovaném mikrosvětě obyvatel jedné čtvrti celý vývoj poválečné Itálie od chudoby k ekonomickému zázraku let šedesátých, posilování moci Camorry a její vliv, proměny postavení ženy, politické boje i dozvuky fašismu.
Režisér Marián Amsler přijal náročný úkol: „Dva ženské osudy, ve kterých se promítá historie poválečné Itálie, respektive Evropy. Abychom věděli, kde a proč jsme teď, musíme se vracet zpátky. Rodina, rod, předci, ti, kteří nás přivedli na tento svět a určili nám výchozí bod: genetika, sociální postavení, vzdělání, nemoci, jazyk, vztah ke kultuře, k světu. Inscenovat tuto kroniku druhé poloviny dvacátého století je nemožné bez zkratek a zjednodušení. Divadlo je ovšem magický prostor, kde se dá znakem, metaforou, obrazy říct víc než pouhými slovy. Proto si bereme na pomoc i řeč těla, barvy, zvuky, hudbu, fotografie. Pokoušíme se dostat na jeviště ty smíšené, extatické pocity a vjemy, které jsem zažil, když jsem poprvé vkročil do Neapole: směs strachu, řevu, troubení, smíchu, vůně jídel, teatrality, agrese, zpěvu, radosti, Maradony, vlajek, koček, skútrů… Metro hluboko pod ulicemi, úzké katakomby, neustálá hrozba zemětřesení, výhled na Vesuv, Pompeje, cesta lodí na Ischii, horké prameny v ledovém moři. Kontrasty, krása a špína, velké emoce. Tak jako Lenu loví vzpomínky a vkládá je do počítače, tak je chceme předat divákům. Příběh o tom, kdo a co jsme. A jak je všechno křehké. A když si to nehlídáme, někdo nám to může ukrást. Co? Život.“
Tetralogie Eleny Ferrante Geniální přítelkyně vyšla úspěšně ve více než padesáti zemích světa. Televizní seriál pojmenovaný po prvním dílu čtyřdílné série, Geniální přítelkyně byl uveden v roce 2018. Dvoudílnou (pěti a půl hodinovou) divadelní adaptaci románové ságy vytvořila britská dramatička se sicilskými kořeny April De Angelis v Rose Theatre Kingston v březnu 2017. Z této adaptace vycházeli v MDP.
Stejně jako kniha začíná inscenace tím, že se Lenù dozvídá, že její geniální přítelkyně zmizela. Lenù pak zaznamenává jejich společný příběh a retrospektivně jej začne rekonstruovat. Lenù odchází do Pisy a posléze do Florencie, kde se vdá do vysoce postavené rodiny, stane se z ní slavná spisovatelka. Lila zůstává v Neapoli, rozvede se, je matkou samoživitelkou a podniká v módním návrhářství, s druhým manželem má firmu na výpočetní techniku. Je iniciátorkou literárního námětu, kterým se prosazuje Lenù. Lenù se nakonec s dcerami vrátí do Neapole.
Herci
Představitelky hlavních postav Nina Horáková jako Lenù a Beata Kaňáková jako Lila předvedli obdivuhodný výkon. Dokázaly přesvědčivě zahrát mladé dívky stejně jako zralé ženy. Eva Salzmannová má dvě role Leninu matku a starou Lenù. Jako vypravěčka působivě promlouvá k divákům z jednoho okna v pozadí. Dvojroli má i Evelyn Pacoláková jako Adele i Nunzia, stejně tak Daniela Šišková, která ztvárnila Elisu a Pinocchiů. Dana Batulková je přesvědčivá jako učitelka Olivieri i Manuela. Dokonalé výkony předvádějí Veronika Janků-Milina, Táňa Malíková-Lidia i Sára Affašová-Gigliola. Z mužských rolí zaujali Tomáš Weisser jako Nino Sarratore, Kryštof Krhovják jako milující Enzo Scanno, Petr Konáš jako Stefan. Martin Donutil v roli komunisty Pasquala, Tomáš Krutina jako Alfonso, Viktor Dvořák jako Pietro, Milan Kačmarčík v roli Donata. Dobří byli i Hanuš Bor, Stanislav Lehký, Radek Melas, Adam Langer, Pepa Honzík a Tomáš Milostný. Herecké obsazení se povedlo, všichni předvedli přesvědčivé výkony, tak pochvala patří celému souboru.
Tvůrci hry
Režisérovi Mariánu Amslerovi se podařilo přesvědčivě vykreslit poválečnou Neapol. Musím přiznat, že jsem měl obavy z délky představení. Inscenace má však spád a tempo, že ani na chvíli divák nemá čas myslet na délku představení. Eva Jiřikovská vytvořila jednoduchou ale nápaditou scénu sestávající ze tří stěn s mnoha okny, evokující neapolské uličky. Zvláštností je, že celá scéna je pouze v zelené barvě. Krásná původní hudba Ivana Achera, která byla doplněná o italské písně vše podkreslovala a přenesla nás do Itálie. Rovněž projekce Františka Pecháčka, tvořená fotografiemi v nás evokovala Itálii. Výborná je i choreografie Stanislavy Vlčekové. Hrálo se v překladu Marie Špalové, dramaturgie a úpravy se zhostila Kristina Žantovská, asistentka režie Kateřina Adámková.
Premiéra trvala bez čtvrt hodiny 5 hodin včetně dvou přestávek. Závěrem konstatujeme, že představení je vynikající a jistě bude hojně navštěvované navzdory jeho délce. V téměř 5 hodinách nebyla žádná hluchá místa, uteklo to jako voda.
Jaromír Hampl Foto: archiv MDP-Patrik Borecký
