Prodej vstupenek na Letní scénu Musea Kampa je v plném proudu. Jednou z hereckých hvězd, které se tu opět představí bude Hana Holišová v představení Marta.
Máte ráda účinkování pod širým nebem?
„Pod širým nebem hraju ráda, je to příjemné zpestření po tom roce, kdy je člověk zavřený v divadle, většinou ve tmě. Účinkuji v několika inscenacích, které se hrají pod širým nebem, je to samozřejmě vždycky napínavé kvůli počasí, ale připadá mi, že jsme tam s diváky nějak více spolu. Víc se tam stírá rozdíl mezi jevištěm a hledištěm, jsme na jedné lodi, a právě i ta občasná nepřízeň počasí nás ještě víc spojí.“
A v čem je pro vás speciální právě Letní scéna Musea Kampa?
„Tato scéna má obrovský genius loci, byla jsem se dvakrát podívat na inscenaci Meda, která mě totálně uhranula. To bylo ještě v době, kdy paní Mládková žila, takže to pro mě mělo o to větší sílu, ten fakt, na jakém místě jsem a že ona je od nás kousek a že i díky ní tam můžeme být a zároveň se dívám na její životní příběh. Kampa má ohromnou atmosféru. Mám ráda, když hrajeme Martu pod tím velkým stromem na nádvoří Musea, který nám sice občas komplikuje život – hlavně když kolem poletuje drobné chmýří a dráždí nás ke kašli, ale jinak ten prostor má pro mě obrovské kouzlo. Navíc ta blízkost Vltavy, Werichovy vily… je to prostě krása.“
Jakou další významnou postavu byste si ráda zahrála a proč?
„Já nemám takovéto sny, koho bych si chtěla zahrát. Ačkoliv to, že můžu hrát paní Martu Kubišovou, to je vlastně splněný sen, byť by mě nikdy nenapadlo, že někoho takového budu ztvárňovat. Mám ráda, když život přinese výzvy, když mě někdo osloví s nabídkou a s důvěrou, že daná role je vhodná právě pro mě. Líbí se mi hrát silné ženy, jako byla Edith Piaf nebo jako je právě Marta Kubišová, nacházím v tom sílu i pro sebe. A co život přinese dál, nechávám to plynout.“
Co je pro vás větší výzva – ztvárňovat reálné, všeobecně známé osobnosti nebo naopak postavy stvořené ve fantazii tvůrců?
„V tom bych si nevybírala. Samozřejmě, když ztvárňujete reálnou nebo žijící postavu, je to složitější tím, že se nemůžete nějak extrémně odchýlit od předlohy, musíte ji ctít. Nechcete kopírovat, nechcete někoho imitovat, ale zároveň musíte respektovat daná specifika té osoby. Je to náročnější v tom, že i diváci mají nějaká očekávání, ale jsem ráda, že nepřichází s tím, že na jevišti uvidí kopii Marty Kubišové. Tahle disciplína, k níž jsem přičichla v show Tvoje tvář má známý hlas, mě moc baví. Vždycky jste tam vy jako herec, interpret, a přitom se snažíte převtělit do konkrétní živé předlohy, ale nekarikovat, nacházet tu správnou míru.“
Máte nějaké adrenalinové nebo vtipné zážitky spojené s hraním na Letní scéně Musea Kampa?
„Já jsem zrovna nedávno říkala, že nepotřebuji dělat vůbec žádné adrenalinové sporty a ani adrenalinové zážitky nevyhledávám, žádné skoky padákem, bungee jumping, protože divadlo je pro mě adrenalin. Nedávno jsem hrála v Městském divadle Brno několik různých představení po opravdu dlouhé době, a to je vždycky takový adrenalin, znovu si vzpomenout a doufat, že to tam všechno bude. Když hrajeme v létě venku a začne pršet, i to je kolikrát adrenalin, nebo když se na jevišti přihodí něco nenadálého. Všeobecně naše povolání je slušný adrenalin. „
Co vás teď čeká, co vám zabírá nejvíce času?
„Momentálně se zaobírám tím, jak najít pro mě důležitý balanc, mít víc prostoru pro sebe, pro svoje blízké i pro práci, která mě moc baví. Intenzivněji se teď věnuji i zpěvu. Několik let spolupracuji s brněnským big bandem New Time Orchestra, s nimi teď připravujeme další koncerty. Plus šansony Petra Hapky a Michala Horáčka, s nimiž cestujeme pod vedením Michala Pekárka. A hlavně se moc těším na letní sezónu na Kampě a na tu naši Martu. Opravdu mi vstoupila do života natolik, až si říkám, jakým směrem se vydat dál, protože tahle forma divadla mi neskutečně vyhovuje.“
