Národní galerie Praha (NGP) otevřela výstavu „École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž“, která se zaměřuje na významnou, ale dosud méně zmapovanou kapitolu českého umění ve Francii. Výstava potrvá do 2. března 2025 ve Valdštejnské jízdárně a přináší pohled na umělce, kteří byli v meziválečné Paříži známější než ve své vlasti, jako Georges Kars, Othon Coubine a François Zdeněk Eberl, jehož práce budou v Praze vystaveny vůbec poprvé.
Výstava je členěna do sedmi oddílů, od meziválečné umělecké kolonie na Montmartru, George Karse, Otakara Kubína (Coubine), Františka Eberleho a pařížské spodiny až po výtvarné salony. Podle kurátorky Anny Pravdové zavede výstava návštěvníky na pařížskou uměleckou scénu dvacátých a třicátých let 20. století. „Ačkoliv jména František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen jsou dnes nejčastěji spojována s českým uměním ve Francii, tehdejší pařížské publikum mělo zcela jiné favority. Kars, Coubine a Eberl byli mnohem známější a byli vystavováni v nejprestižnějších galeriích, vycházely jim monografie. V rámci této výstavy jejich umění znovu připomeneme a představíme jej českému publiku v širším kontextu pařížské školy.“ Kromě děl těchto tří klíčových autorů výstava nabídne také práce jejich současníků, mezi nimi i světově známých jmen jako jsou Amedeo Modigliani, Marc Chagall, Suzanne Valadon, Chaïm Soutine, Jules Pascin, Chana Orloff či Maurice Utrillo.A Nechybí ani fotograf noční Paříže Brassaï.
Meziválečná Paříž a “návrat k řádu”
Po první světové válce reagovali umělci na konflikt, jež do té doby neměl ve světě srovnání, Zpracovávali vlastní hluboké zážitky, strach z minulosti i budoucnosti. Někteří navazovali na umění před válkou, jiní hledali nové formy. Paříž byla tehdy tepajícím centrem kosmopolitního uměleckého světa, kde se prolínaly různé styly a přístupy. Výstava zavede diváka do tehdejších galerií, salonů, na Montmartre i Montparnasse, mezi umělce, sběratele, ale i lidi na okraji společnosti a prostitutky. Společenský kontext, v němž tito umělci žili a tvořili, generoval v jejich tvorbě příbuzná témata: k charakteristickým patřily portréty současníků, v civilu či v různých kostýmech, včetně jejich obchodních zástupců a galeristů, městské krajiny, výjevy z pouličního života chudinských čtvrtí Paříže, modelky, prostitutky, scény z kabaretů a cirkusů, pohledy do ateliérů, kaváren, zábavních podniků aj. – tedy soudobý život meziválečné Paříže. Vedle toho jsou ale bohatě zastoupeny i Coubinovy krajiny z jižní Francie.
„Jedním z našich záměrů bylo ukázat vazby mezi českými umělci a jejich zahraničními současníky. Proto v jedné části výstavy visí pohled na Karsovo rodné město, který namaloval jeho přítel Maurice Utrillo, a Utrillův portrét namalovaný Karsem“, dodává Anna Pravdová. Mezi Karsovi přátele patřil Ital Amedeo Modigliani a Španělé Juan Gris a Pablo Picasso.
„Ve čtvrti Montparnasse na jednoho Francouze připadají dva cizinci a na pět lidí 3 malíři“, napsal v roce 1921 Richard Weiner, český básník, prozaik a publicista. Vedle připomínky tvůrců, kteří dominovali umělecké Paříži mezi dvěma válkami, se přehlídka zaměřuje také na témata a styly, které utvářely jejich tvorbu a byly na tehdejší umělecké scéně velmi populární. Tedy na moderní figurativní tvorbu a meziválečný neoklasicismus, návrat ke klasické výtvarné formě. Umělci jako Kars a Coubine reagovali na společenské změny „návratem k řádu“, jejich tvorba se tak – po chaosu a hrůzách první světové války – vrací ke stabilitě a ke klidu a opouští předválečnou experimentaci.
Unikátní díla a archivní bádání
Návštěvníci budou mít jedinečnou příležitost vidět řadu děl, která dosud nebyla vystavena. Mezi nimi jsou i práce, které byly nedávno objeveny v amerických sbírkách a poprvé se vrací do Evropy. Jde o soubor děl Othona Coubina, jež patřil sběrateli Leovi Steinovi, bratrovi slavné spisovatelky a básnířky Gertrude Steinové. Sbírku se podařilo zakoupit českému sběrateli. V Paříži se uplatnili i české umělkyně Milada Marešová, Edita Hirschová, Věra Jičínská, která se přátelila s Janem Zrzavým. Zajímavá je část výstavy uspořádaná jako galerie Berthy Weill. Francouzská obchodnice s uměním objevila Picassa a Matisse a podporovala i Eberla. Uspořádala jedinou samostatnou výstavu Amedea Modiglianiho v jeho životě, která byla už při vernisáži úředně zakázána. V galerii vystavovali Raoul Dufy, André Derain, Maurice de Vlaminck, Diego Rivera, Georges Braque, Kees van Dongen, Maurice Utrillo,François Zdenek Eberl, Suzanne Valadon, Emilie Charmy a Jacqueline Marval.
Výstava je výsledkem několikaletého výzkumu kurátorky Anny Pravdové, který zahrnoval nejen studium dobových periodik a korespondence, ale také důkladné bádání v soukromých i veřejných archivech ve Francii, v Rakousku a ve Spojených státech.
„Tato přehlídka navazuje na předešlé výstavy českých umělců ve Francii, které Národní galerie Praha uvedla – Kupku, Šímu a Toyen,“ říká generální ředitelka Alicja Knast a dodává: „Nyní všechny srdečně zvu, aby se s námi ponořili do meziválečné Paříže a vychutnali si umění Karse, Coubina a Eberla, českých malířů, kterým se tam podařilo prosadit. Vnímám pařížskou školu především jako silný symbol toho, jak mohou rozmanitost a svoboda podporovat mimořádnou kreativitu. A těší mne, že kromě děl už zmíněných umělců bude k vidění i tvorba Modiglianiho, Chagalla nebo například jedinečné Chany Orloff, francouzské sochařky ukrajinského původu.“ Obraz Žena s modrýma očima od Amedeo Modiglianiho je na výstavu zapůjčený z Musée d’Art moderne de Paris. Pozadí obrazu odkazuje k dílu Paula Cezanna, kterého Modigliani obdivoval, tvar obličeje vychází z malířova zájmu o africké masky. Kresebná linie a střídmá barevnost navazuje na italské renesanční umění. Italský malíř a sochař Amedeo Modigliani (1884–1920) zemřel na tuberkulózu v pětatřiceti letech.
K vidění je zhruba 250 děl zapůjčených z prestižních evropských muzeí (např. Musée d’art Moderne de Paris, Nouveau Musée National de Monaco, Musée de Montmartre či Musée de Grenoble), z nejvýznamnějších českých veřejných galerií a z řady zahraničních i tuzemských soukromých sbírek.
Osudy umělců
Příběhy všech tří umělců se prolínají s dramatickými osudy Evropy během minulého století a jsou všechno jiné, než lineární a černobílé. Georges Kars (narozený jako Georg Karpeles), Othon Coubine (původně Otakar Kubín) i François Zdenek (František Zdeněk) Eberl přišli do Francie již před první světovou válkou. Kars byl český Němec židovského původu, za války bojoval na straně Rakouska–Uherska. Kars měl na svatbě za svědka slavného básníka Apollinaire. V roce 1937 uspořádal v Praze v síni Mánes, svou jedinou velkou výstavu, kde bylo kolem 130 obrazů, návštěvníkem výstavy byl i prezident Beneš. Kars udržoval blízké přátelství se Suzanne Valadonovou, jejím manželem André Utterem a synem Mauricem Utrillem. Valadonová byla již na sklonku 19. století známou modelkou a milenkou četných pařížských umělců. Byla modelem i Vojtěchu Hynaisovi k postavě „Génia slávy“ pro oponu Národního divadla. Později se prosadila jako malířka. Eberl vstoupil ve Francii do československých legií, byl vážně raněn a později pracoval jako řidič sanitky pro Červený kříž. Coubin byl během první světové války s manželkou nejprve internován v cizineckém táboře u Bordeaux, poté pracoval v Národní knihovně a podílel se na odbojové činnosti československé kolonie v Paříži.
Po válce se všichni tři setkali v Paříži a jejich realistická figurativní malba tam slavila nebývalé úspěchy. Prosadili se na tehdejší výtvarné scéně, ale v Československu se po válce o Karsovi ani Eberlovi téměř nemluvilo. Po dobu druhé světové války se Kars nejprve schovával ve Francii a později za dramatických okolností přešel hranici do Švýcarska, kde žil se sestrou nedaleko Curychu. Nervově vyčerpaný spáchal v únoru 1945 v Ženevě sebevraždu. Eberl se krátce přidal k francouzskému odboji. V meziválečném období často pobýval v Monaku, kde později obdržel čestné občanství. Zemřel začátkem šedesátých let ve Francii. Coubine se v padesátých letech vrátil domů, střídavě žil v Praze a v rodných Boskovicích, stal se zasloužilým umělcem. Po třinácti letech zamířil zpět do Francie a poslední roky života prožil v Provence.
Veřejné a vzdělávací programy k výstavě
V únoru si připomeneme 80. výročí tragického úmrtí Georgese Karse, jeho památce a významu v kontextu meziválečné Paříže bude věnován večer. Přímo ve výstavě je pak všem bez rozdílu věku otevřeno interaktivní Studio, v němž se návštěvníci přenesou v čase o sto let zpět do prostředí pařížské kavárny, herny či do bytu sběratele umění.
K výstavě vydává NGP několik publikací: vznikl ilustrovaný průvodce/katalog
k výstavě, který bude k dispozici i v anglickém jazyce a také další díl edice Obrazy do kapsy, tentokrát zaměřený na výtvarné myšlení Georgese Karse. Pro menší děti vychází ilustrovaná knížka Malý výlet do Paříže, na který můžete vyrazit v doprovodu kreslířky Tity, malíře Zdeňka a kocoura Cyrila.
Kurátorka: Anna Pravdová (Sbírka moderního umění NGP)
Architekt výstavy: Zbyněk Baladrán
Grafika výstavy: Studio Okolo – Matěj Činčera, Jan Klos
Jaromír Hampl Foto: NGP, J. Hampl
