Adaptaci románu Virginie Woolfové Paní Dallowayová, připravila Anna Klimešová, která se ujala i režie. Román vyšel v roce 1925.Titulní roli ztvárnila dlouholetá členka souboru Magdaléna Sidonová
Pro Annu Klimešovou jde už o druhou spolupráci s touto pražskou scénou – v dubnu 2023 zde vytvořila úspěšnou inscenaci O Pavlovi podle stejnojmenné knihy disidentky Dani Horákové, za jejíž ztvárnění získala herečka Anežka Kubátová Cenu divadelní kritiky i Cenu Divadelních novin. I tentokrát pracuje Klimešová s knižní předlohou výrazné ženské autorky – vůbec poprvé tak přináší na Zábradlí adaptaci díla Virginie Woolfové, anglické modernistické spisovatelky a esejistky první poloviny 20. století. Společně s dramaturgyní Kateřinou Součkovou a scénografkou Zuzanou Scerankovou se v inscenaci Paní Dallowayová zaměřuje na nadčasová témata duševního zdraví či mezilidských vztahů, ale také na fenomén „neviditelných žen“. Do velké míry se inscenace zakládá také na tématu práce s pozorností: „Paní Dallowayovou jsme vybraly zvlášť pro fascinující způsob vnímání světa, který Woolfová svým psaním vyvolává. I v běžném životě probíhá spletitý proud vnitřního vědomí – pod každou drobnou pauzou v řeči, pod jednoduchým shrnutím si vlasů z obličeje nebo pohledem člověka, který nás právě míjí na ulici. To ohromné skryté bohatství myšlenek a obrazů buduje napětí mezi vnějším a vnitřním a umožňuje nám prožívat přítomnost kolem nás s velikou zvědavostí a intenzitou. Záleží na tom – zvláště pak v tomhle představení – jak se vlastně díváme a čemu věnujeme svoji pozornost,“ říká dramaturgyně inscenace Kateřina Součková.
Pro režijní rukopis Anny Klimešové je typická vysoká míra imaginace, asociativní proudy myšlenek a obrazů i osobní vklad do autorské tvorby. V kombinaci s impresionisticky laděným románem odehrávajícím se během jediného dne tak na Zábradlí vzniká divadelní dílo mimořádně koncentrované na vnitřní pochody postav: „Nezaměřujeme pouze na to, co je vidět nebo slyšet, ale naopak, pracujeme s tím, co zůstává mezi řádky, s tím, co není vysloveno, ale co se odehrává v mysli postav. Záměrně někdy necháváme prostor pro to, aby si divák domýšlel, co se ve vnitřním světě postav odehrává. Tím se snažíme vytvářet sdílený prostor, ve kterém se divák, ať už vědomě nebo nevědomě, propojuje s vnitřními světy protagonistů,“ popisuje Klimešová. „Fascinuje nás propojovat více paralelních dějových linií, které se odehrávají na jevišti, ale i mimo něj v reálném světě. Diváci tak mohou získat dojem, že svět inscenace neustále pokračuje i mimo hranice sálu – že se neomezuje pouze na čas a prostor, který tu máme spolu k dispozici, že pokračuje dál, ideálně i poté, co ze sálu odejdou,“ dodává.
Zdramatizovat román je vždy obtížné a v případě románu Virginie Wolfové to platí dvojnásob. Těžko se hledá nějaká dějová linka, přesto se to úspěšně podařilo. Hra se odehrává v jediném červnovém dni, kdy Paní Dallowayová chystá večírek. „Woolfová buď fixuje vědomí do jednoho bodu a nechá kolem něho kroužit „realitu či prostor, anebo fixuje realitu a nechává kolem ní kroužit lidské vědomí. Její román začíná větami, které signalizují vnější, lineární čas a vnější, objektivní prostor: „Květiny obstará sama, řekla paní Dallowayová. Lucy má dost své práce. Musejí se vysadit dveře, přijdou Rumpelmayerovi chlapy…“ Tento pevný bod v čase a prostor však Woolfové slouží jen jako lešení na něž zavěšuje chaotické, fragmentární sekvence proudu vědomí, “ vysvětluje Martin Hilský.
Herci: V titulní roli Clarissy Dallowayové exceluje Magdaléna Sidonová, která v Divadle Na zábradlí působí od roku 1993 a nazkoušela zde přes šedesát rolí. Po jejím boku se v inscenaci představil Václav Vašák jako Richard Dalloway. Vašák perfektně vystihuje Richardovu těžkopádnost a neohrabanost. Anna Kameníková zaujala jako jejich dcera Elizabeth. Paralelní příběhovou linii manželů Smithových potýkajících se s posttraumatickou stresovou poruchou a dalšími psychickými potížemi zosobnili čerství držitelé Cen Thálie Miloslav König a Kateřina Císařová. Zajímavý je režijní nápad v případě postavy Petera Walshe. David Petrželka hraje mladšího a Jiří Vyorálek a staršího Petera Walshe. Jsou skvělé sehraní a jako dvojice si vyměňují názory. Slečnu Kilmanovou přesvědčivě zahrála Anežka Kubátová.
Další tvůrci Hraje se v překladu Kateřiny Hilské. Dramaturgyně Kateřina Součková, Scéna a kostýmy Zuzana Sceranková, Scéna představuje typický anglický pokoj, s inscenací souzní hezké kostýmy. Inscenační tým doplňují vedle trojice žen také light designer Pavel Havrda a hudebník Dominik Gajarský.
Život Virginie Wolfové
Adeline Virginia Stephen (Stephenová) se narodila v Londýně v lednu 1882 v rodině univerzitního profesora a byla vychovaná spolu s několika vlastními sourozenci i sourozenci z prvního matčina manželství v typické viktoriánské rodině. Kmotrem byl James Russell Lowell, americký romantický básník, kritik, editor a diplomat. Její otec trpěl depresemi a Virginia po něm tuto psychologickou chorobu zdědila. Její psychické problémy zesílily především v období po matčině smrti roku 1895. V roce 1904 zemřel na rakovinu i její otec Sir Leslie Stephen, známý redaktor, literární kritik a zakladatel Dictionary of National Biography. Když v roce 1906 zemřel bratr Toby, Viriginia se znovu psychicky zhroutila a poprvé se také pokusila o sebevraždu. V r.1912 se provdala za Leonarda Wolfa, kritika a autora statí o ekonomice. Leonard podporoval její spisovatelskou dráhu i revoltu vůči patriarchálnímu pojetí rodinných vztahů a postojům generace pozitivistů a realistů. Manželé okolo sebe utvořili skupinu intelektuálů, později známou pod názvem Bloomsbury. Tato skupina se vyznačovala nekonvenčním způsobem života a vysokou mírou tolerance. Wolfová už od mládí četla a sama psala. Její první román pod názvem Cesta nakladatelství odmítlo vydat, a proto manželé Woolfovi založili nakladatelství Hogarth Press.V r.1919 jí vyšel konvenční román Noc a den. V dalších románech ale výrazně změnila svůj styl psaní a psala spíše o lidských pocitech než o reálném světě. Její próza ve čtenářích často vyvolává silné emoce. Stala se jedním ze zakladatelů modernistické literatury a hlavní představitelkou literárního impresionismu. Tato změna stylu se poprvé projevila v románu Jakubův pokoj a následně i v románu Paní impresionismu. Vrcholným dílem se stal román K majáku, který vyšel v r.1927.Mezi její další významná díla patří Orlando z roku 1928, Vlny (1931) a Mezi akty (1941). Woolfovou po celý život pronásledovaly příznaky její choroby a hluboké deprese ukončily i její život.28.března 1941 Virginia Wolfová spáchala sebevraždu skokem do řeky Ouse.
Jaromír Hampl Zdroj a foto: DNZ, Wikipedie
