Na úvod musím říct, že jsem velmi náročný divák. Je to dáno snad přehledem, znalostí, studiem a hlavně stovkami „nakoukaných“ inscenací. Líbí se mi máloco, dát nějakému představení ze svého pohledu 100 % považuji prakticky za nemožné. Jenže právě to se stalo v Divadle Ungelt při představení Příběh ze zoo.
Komorní aktovku The Zoo Story – v češtině dříve Stalo se v zoo, v novém překladu Příběh ze zoo – napsal americký dramatik Edward Albee v roce 1958. Američani se k ní nejdřív příliš vstřícně nestavěli, až po úspěšné berlínské premiéře nadšení stouplo a rychle se rozlétla do celého světa. Kde ji uvedli, tam sklízela úspěch. Jednoaktovka určená pro dva muže je komplikovaná. Zdánlivě se během zhruba hodiny a dvaceti minut na scéně nic nestane, ve skutečnosti ale odehraje strašně moc, především v nitru postavy Petera (Ondřej Brousek).
Text hledalo Divadlo Ungelt na tělo Davida Švehlíka, herce, pro kterého je pražský komorní prostor v současnosti jedinou scénou, kde ho můžete vidět na jevišti. V inscenaci Deštivé dny tu už deset let exceluje po boku Richarda Krajča. Text, který dnes má už přes šedesát let, herce natolik zaujal, že se ho rozhodl nazkoušet a jako svého jevištního partnera vybral Ondřeje Brouska, s nímž se na jevišti potkává poprvé.
Divadlo se rozhodlo pro nový překlad z pera zkušeného Pavla Dominika, netušilo ale, co za peripetie ho čeká. Vyřídit práva na Albeeho a nový text je po smrti autora (2016) prakticky nadlidský úkol, divadlu (v čele s principálem Milanem Heinem a dramaturgem Pavlem Ondruchem) se to ale povedlo. Šlo o skvělou volbu, dialogy jsou svěží, současné, bez zbytečných archaismů.
Dva muži, kteří se (možná) náhodně potkají v newyorském Central Parku během jednoho nedělního odpoledne. Jsou jako oheň a voda – Peter (Ondřej Brousek), ženatý muž se dvěma dcerami, andulkami a kočkami, který žije svůj nudný život a přesně zapadá do stereotypu. Chodí sem každou neděli, sedí na lavičce a čte si knížku. Jerry (David Švehlík) je jeho opakem – outsider, bohém, rebel a bouřlivák, který si Petera vyhlédne za jasným účelem. Za jakým, to se ukáže koncem hry. Mají si co povídat, tedy především Jerry, jehož text zaujímá většinu hry.
Vše se odehraje na realistické scéně Jany Hauskrechtové, se dvěma lavičkami, malou fontánkou, lampou a spoustou spadaného podzimního listí. V režii Jiřího Pokorného (má za sebou nedávnou skvělou realistickou inscenaci Ibsenových Přízraků v Dejvickém divadle) tu pánové Švehlík a Bousek rozehrávají herecký koncert plný barev, od zdánlivě nevinného setkání až po (pro diváka textu neznalého) překvapivé vyvrcholení. Diváci jdou s nimi od začátku, nacházejí tu humor, živě reagují. A to i přes náročnost textu, který není pro každého. Oba jsou prvotřídní herci, o tom není pochyb. Zatímco David Švehlík má možnost ukázat expresivní polohy, s nimiž vy utáhl i mnohem větší prostor, úloha Ondřeje Brouska často tkví v nonverbální komunikaci, kterou zvládá bravurně. U této inscenace lze jednoznačně říct – to se opravdu povedlo a nezbývá, než se těšit, že se pánové znovu potkají na jevišti, protože na sebe slyší a souhra jim dokonale funguje.
Hodnocení 100 %
Monika Brabcová
Autorka je doktorkou teatrologie
Viděno na repríze 14. 2. 2023.
