Ypsilonka se propadne v čase o 90 let zpátky a prožije Silvestr v nedalekém Osvobozeném divadle po boku W + V a jejich kolegů a hostů. Hlavní hvězdou večera je ovšem hudební skladatel Jaroslav Ježek, autor nesmrtelných skladeb, z nichž mnohé uslyšíte v podání herců Ypsilonky a také koncertního mistra Tomáše Víška.
Inscenace modelově vychází z představení Osvobozeného divadla, tzv. Silvestrů, což byly speciální jednorázové atrakce plné scének, hudebních a tanečních čísel s pozvanými hereckými osobnostmi z jiných divadel. Všichni, co dělali „Zábavu“ se na jeden večer sešli. Vlasta Burian si dokonce v r. 1933 odběhl z vlastního divadla odehrát jeden skeč.
Navazuje i na revuální tanečně hudební triptych, který měl premiéru před 8 lety. Jednotlivé hry triptychu: Swing se vrací byl o swingu jako hudebním žánru a jeho historii obecně, Varieté Freda A. bylo o fenomenálním tanečníkovi Fredu Astairovi a jeho kořenech v Čechách. Třetí hry triptychu Kostky jsou vrženy byl o Ježkovi a jazzu ve všech jeho rovinách.
Velkou roli hraje hudba a hudební aranžmá, kterého se ujal Miroslav Kořínek spolu s Dominikem Renčem. Jan Bradáč, který vystudoval herectví a zároveň hru na housle udělal adaptaci. V různých aranžích potom zazní Ježkovy písně spjaté s Osvobozeným divadlem (Život je jen náhoda, Ezop a brabenec a další).
„O Ježkovi je těžko hovořit ze široka, všichni jsme si to zažili. Pro mne je to celý život. Hrál jsem ho na stovkách večírků Stačilo brnkout pár tónů Život je jen náhoda a už byl kolem mne chumel lidí. Jak přistoupit divadelně k Ježkovi? Písně V+W+J, jsou epické příběhy, podložené nádhernou muzikou, jde to samo. U Ježka mě nejvíce fascinují jeho nádherná tanga a waltzy,“ vysvětlil Miroslav Kořínek. Koncertní mistr Tomáš Víšek, který se programově věnuje klavírnímu dílu Jaroslava Ježka a propaguje ho ve světě zahrál bravurně nejen známý Bugatti step ale i několik Ježkových skladeb vážné hudby. K Bugatti stepu řekl: „Je to tak chytlavá a strhující muzika, že nechápu, proč se nestala světovým hitem a Bugatti step se nehraje na celém světě. Diváci se setkají samozřejmě s postavou Jaroslava Ježka v podání Dominika Renče. Renč, skladatel a pianista, který i visáží připomíná J. Ježka ji skvěle zahrál. Působí jako zjevení samotného Ježka. Jaroslav Ježek jeden z největších skladatelů moderní české vážné i populární hudby zemřel jako uprchlík v New Yorku na Nový rok 1942. Osud mu vyměřil, stejně jako Mozartovi, pětatřicet let.
Jan Onder, který měl na starosti choreografii si rovněž zahrál a řekl: „Z práce v Ypsilonce jsem nadšený. Skoro na každou píseň máte hned pohyb, choreografie je jednodušší, aby se dalo zpívat a bylo to příjemné. Divák, když odchází v dobré náladě může si v hlavě zpívat Ježkovy písničky, já každé ráno slyším v hlavě jednu Ježkovu písničku. když máte nápad a pracujete s lidmi, kteří jsou šikovní. Ypsilonka je specifická tím, že zdejší herci jsou univerzálové, skvěle hrají divadlo, zpívají a hrají na hudební nástroje a jsou šikovní i pohybově.“ Hra má dynamiku, plynule plyne a ani si neuvědomíte, že je konec. Hra je bez přestávky a trvá 1hodinu 10 min. Hraje se na moderní scéně Ondřeje Zichy pod gigantickými Ježkovými brýlemi. Všichni herci podali výborné výkony. Vedle již zmíněných herců se objeví Martin Bohadlo, Jaroslava Kretschmerová, Lenka Loubalová, Kryštof Mende, Jan Noha, Lumíra Přichystalová, Jiřina Vacková, Jan Večeřa, Ondřej Zicha, Kamila Kikinčuková nebo Bára Skočdopolová, Na všech bylo vidět s jakým nadšením hrají, zpívají i tancují. Odcházel jsem v prima náladě s Ježkovými písničkami v hlavě a věřím, že tak budou odcházet diváci dalších repríz.
Ypsilonka důstojně připomněla velkého skladatele Jaroslava Ježka, který je nedoceněn.
Václav Holzknecht o Ježkovi řekl: „Jako se nepodobalo tehdejší Osvobozené divadlo žádnému jinému soudobému divadlu, tak i poslání hudebního skladatele v něm se nedalo dost dobře srovnat s jinými úkoly tehdejších skladatelů. Ježek dovedl oběma komikům dokonale odpovídat na všechny nápady a ovládal i jejich hantýrku s narážkami a špílci. Vymýšlel si sám podobné vtipy a dovedl se řehtat novým jako kluk.“
O Jaroslavu Ježkovi je všeobecně známo, že od dětství trpěl šedým zákalem, navíc také prodělal spálu a téměř ohluchl. Zakončím slovy Jana Wericha: „Snad se narodil s chatrným zdravím, nedoslýchavý a napůl nevidomý proto, aby nám ostatním byl vzorem. Aby nám ukázal, co je to radost z práce, radost z úspěchu, jak vypadá počestná píle a pracovitost. Aby nás upozornil na družnost. S lidmi, s celým světem a s jeho krásou. Aby nám předvedl, jak bezstarostně se bavit, jak popíjet, jak zpívat, jásat. Že je to možné, že to jde. I slepý a hluchý se může smát, může milovat život.“
Jaromír Hampl Zdroj a foto: Studio Ypsilon
Publikováno: Jaroslav Hauer
