Divadelní soubor Spitfire Company připravuje premiéru první části dvoudílného tanečně-rituálního cyklu o současných podobách spirituality s názvem F*cking Beautiful Spring. K sólové performance oslovil tentokrát režisér Petr Boháč tanečnici a choreografku Markétu Jandovou.
Představení oživuje mariánský příběh a duchovní pohled na narození dítěte dívce velmi mladého věku. Odhaluje pocity a prožitky dívky, která se právě dozvěděla o svém těhotenství. Autentickému emočnímu představení se diváci přiblíží i díky binaurálnímu zvuku a pohyblivým světlům, které na scéně tančí spolu s performerkou. Premiéra se uskuteční 18., 19. a 20. března v pražském divadle Ponec.
Druhý premiérový termín je součástí oslav desátého výročí audiovizuálního festivalu Spectaculare. Po čtyřleté pauze s tanečními projekty se Petr Boháč inspiroval pro nové představení nekonečným poslechem oratoria El Niño amerického skladatele Johna Adamse, které vypráví známý příběh zrození Ježíše Krista.„John Adams předkládá v opeře kompozici o dvou částech. První naznačuje život Panny Marie a následné zrození Ježíše Krista, druhá se věnuje jeho životu a smrti. Ve svém uvažování jsem se nechal ovlivnit oběma částmi,“ přibližuje svůj pohled umělecký šéf souboru Petr Boháč a doplňuje: „Přimělo mě to k tomu, že jsem si začal klást otázky: Jak alespoň částečně postihnout zázrak stvoření? Co si myslí dívka, která je podobně stará jako Marie, když se dozví, že v sobě nese život? Odpovědi hledám i díky spolupráci se skvělou tanečnicí Markétou Jandovou v naší novince F*cking Beautiful Spring.“
Skrze příběh Panny Marie zasazuje Spitfire Company nové představení do momentu dívčina šoku, kdy se snaží přijmout fakt, že její tělo je domovem pro nového člověka. „Snažím se v sobě najít odvahu dívat se na každou ženu jako na možnou Marii, která má v sobě potenciální zárodek budoucí spásy,“ prozrazuje Boháč. Mužský, režisérský pohled doplňuje vlastní interpretace tanečnice a choreografky Markéty Jandové, která ztvárňuje hlavní hrdinku. „Je to asi překvapující, že se takového tématu ujímá muž. Vnímám, že určité věci pochopitelně vidíme jinak, tedy on jako muž, který těhotenství přihlížel, a já jako žena, která si ho prožila. O to víc mě ale baví naše pohledy porovnávat. O jednotlivých obrazech a situacích hodně diskutujeme a choreograficky je strukturujeme, následně přichází prostor pro mé vyjádření, kreativitu a zkušenost ženy a matky. Ve výsledku je každý z obrazů mou vlastní interpretací, je za ním můj vnitřní monolog, byť vycházím z Petrova režisérského záměru,“ říká Jandová.
Scénické obrazy výrazně doplňuje zvuk i světla. Představení je realizováno pomocí binaurálního efektu, který vtáhne diváka do samotného středu prostorového vnímání zvuků a hudby. Celkový obraz vybarvují i dvě zapojená automatizovaná světla Robe ESPRITE, která se spolu s tanečnicí pohybují na jevišti. „Ve svém uvažování jsem se snažil dojít na samou mez chápání, co znamená hudba a zvuk v tanečním představení. Proto jsem zvolil binaurální zvuk, při jehož poslechu se tvoří magický zážitek. Divák přijde do prázdného prostoru a díky binaurálnímu zvuku a efektům si bude moci velmi konkrétně tento prázdný prostor zabydlet. Je to neuvěřitelný zážitek, kdy se z ničeho vynořují v mysli detailní obrazy z každodenního života. Nic z toho by nebylo možné, kdybych nespolupracoval se skladatelem a zvukovým mágem Martinem Hůlou a light designerem Jiřím Šmirkem,“doplňuje umělecký šéf Petr Boháč.
Představení vzniklo v koprodukci Tanec Praha z. ú. a PONEC – divadlo pro tanec, Palác Akropolis –Spectaculare.
Zdroj: Spitfire Company
