Pluto je inscenace, která si klade za cíl představit současnou pantomimu s radostí, lehkostí a časem neproměněným kouzlem – vytvářet celé světy doslova z ničeho. Inscenační tým má v čele oceňovaného novozélandského režiséra Thoma Moncktona.
Hlavním výrazovým prostředkem této komedie je pantomima. Klasická umělecká forma, která kdysi zářila jako planeta ve sluneční soustavě, ale postupem času ustoupila do stínu filmových hvězd. Pluto je filmové studio, kde je možné téměř vše a kde jedinou jistotou je chaos. Představte si čtveřici nadšenců, kteří se rozhodnou založit filmové studio motion capture. Zní to jako skvělý nápad? Možná. Je tu jen jeden drobný háček – o filmu nevědí vůbec nic. Vašimi průvodci jsou flegmatický technik Max, režisérka zvaná Boss, která vidí rozmazaně nejen budoucnost, snaživý herec Gorge a jeho líný kolega Pietr. Společně se pokusí vytvořit velké filmové dílo. Nebo alespoň něco, co se nerozpadne dřív, než postaví green screen. Žijeme v době technologií, které postupují tak rychle, že i ti nejzkušenější sotva drží krok. Pluto s humorem zkoumá kontrast mezi dokonalou technickou přesností a lidskou chybovostí. Kolik kontroly nad světem vlastně máme – a kolik jí vůbec potřebujeme? Hrdinové Pluta mají jen zelené overaly, fůru kabelů a víru, že nadšení je tím hlavním, co nás dovede k cíli. A kdo ví, možná i do vesmíru…
Jan Burian, generální ředitel Národního divadla řekl:
„S inscenací Pluto do Národního divadla přichází pantomima. A to nejen v podání evropsky proslulých mimů Radima Vizváryho a Trygveho Wakenshawa, ale také s dcerami dvou vynikajících českých mimů – skvělými herečkami – Vandou Hybnerovou a Annou Polívkovou.“
Radim Vizváry, umělecký šéf Laterny magiky o inscenaci:
„Pluto je pro Laternu magiku naprosto originální inscenací. Vůbec poprvé v historii souboru vznikla komedie, jejíž hlavní složku tvoří nonverbální umělecká forma, konkrétně pantomima. Jako český mim a milovník oboru mám radost, že jej mohu představit v Národním divadle, a to spolu se třemi špičkovými komiky – Aničkou Polívkovou, Vandou Hybnerovou a Novozélanďanem Trygvem Wakenshawem. Mezinárodní spolupráce se v tomto případě netýká jen účinkujících, nýbrž i režie. Té se ujal světově uznávaný tvůrce Thom Monckton. Pluto tak nejen přibližuje současnou světovou pantomimu českému divákovi, ale zároveň rozšiřuje žánrové spektrum Laterny magiky, která se touto inscenací může zařadit na mapu evropského pantomimického divadla. Pluto je zneuznanou planetou. Tu paralelu lze v naší inscenaci hledat právě i u filmového studia nesoucí název Pluto. Ve výsledku může být také zneuznané, protože se ho chopí parta podivínů, kteří dělají něco, čemu vůbec nerozumí. Pro mě je to asi i metafora dneška. Je to asi i takový trend, všichni mají na vše názor. Možná tomu pomáhají i chytré telefony, které v nás díky internetu a umělé inteligenci vyvolávají mylný pocit, že všechno víme, všechno známe a všechno umíme. Což ale pravda úplně není. A Pluto toho je komickým důkazem… „Představení zároveň rozšiřuje žánrové spektrum Laterny magiky, která se touto inscenací může zařadit na mapu evropského pantomimického divadla,“ dodává Radim Vizváry. Ten ve své koncepci plánoval zrovnoprávnit na scéně Národního divadla a pod hlavičkou Laterny magiky právě ty žánry, které se dosud objevovaly v inscenacích okrajově nebo plnily roli doplňkových žánrů, jako je nový cirkus, objektové divadlo nebo právě pantomima.
Vanda Hybnerová: „Pro mě je Pluto především setkáním čtyř, vlastně pěti naprosto rozdílných osobností, které spolu dosud nepracovaly. V tomhle složení je to pro nás všechny nové. Je to velká výzva, zejména pro režiséra – pracovat s lidmi z různých zemí a rozdílných divadelních přístupů.
„Pantomima, klasická umělecká forma, se v průběhu let vytratila do stínů, které vrhají jasná světla divadelních, filmových a televizních hvězd. Stejně jako bývalá planeta Pluto, i pantomima byla kdysi nedílnou součástí kolektivního vědomí, jednou z mainstreamových forem performativního umění. Dnes je však na okraji. Pluto si klade za cíl přivést pantomimu zpět. Umístit ji do moderního kontextu a představit ji publiku s radostí, lehkostí a veselím. Je to pokus připomenout si kouzlo sledování talentovaných umělců, kteří dokáží vytvářet celé světy doslova z ničeho,“ komentuje výběr žánru režisér inscenace Thomas Monckton.
Herci
Vanda Hybnerová jako technik-ajťák Max oživila pantomimu Beatboxem(vytváření zvuků pomocí úst bez použití hudebních nástrojů). Beatboxse objevil v osmdesátých letech minulého století. Anna Polívková ztvárnila režisérku Boss. Po představní na besedě s diváky předvedla ukázku chůze na vysokých podpatcích a sklidila zasloužený potlesk. Kreace Radima Vyzváryho a Trygve Wakenshawa byly excelentní. Radim Vyzváry se představil v roliGorge, roli Pietra vytvořil Trygve Wakenshaw. Radim Vyzváry patří mezi nejvýraznější mezinárodně uznávané osobnosti současného mimického divadla v Evropě. Je držitelem Ceny Thálie 2016 v kategorii Balet, pantomima. Na jubilejním 70. ročníku světového divadelního festivalu v čínském městě Chaj-kchou obdržel v listopadu 2018 výroční medaili ITI . Je nositelem mnoha dalších ocenění u nás, v Evropě nebo USA. Trygve Wakenshaw je respektovaný a oceňovaný umělec. Vyrůstal a studoval na Novém Zélandu. V roce 2008 odešel do zahraničí, na pařížskou Ecole Philippe Gauliere. V současné době žije a tvoří v Praze.
Tvůrci
Režie: Thomas Monckton Hudba a zvukový design: Ivo Gregorec Sedláček
Scéna a kostýmy: Marek Cpin Světelný design: Karel Šimek Rigging: Romana Stachovičová AV design :Amador Artiga
Představení se opravdu povedlo, stojí za návštěvu. V debatě po představení přiznali autoři, že příprava trvala 6 týdnů. Zlaté časy české pantomimy byly v době Ladislava Fialky, kdy pantomima měla vlastní divadlo Na Zábradlí a byla obdivována v celém světě. Působili tu i další vynikající mimové Boris Hybner, Ctibor Turba, Bolek Polívka a dnes Radim Vizváry a studenti Ctibora Turby a Borise Hybnera. Dle Radima Vizváryho ale pantomima stále žije. Vizváry připravuje na podzim další pantomimu V parku. Protože se rekonstruuje Laterna Magika bude se hrát v listopadu La fabrice.
Jaromír Hampl Zdroj a foto: ND Praha
Publikováno : Hauer Jaroslav
